Tim Gallwey ve své knize Inner Game pro manažery uvádí, že při učení se ze zkušenosti je skvělé to, že člověk věci dělá a učí se z nich zároveň. Obvyklou výmluvu, že na to není dost času, můžeme minimalizovat tím, že si člověk uvědomí, že potřebuje jen minimum času ke stanovení učebního plánu a pak opět minimum času na závěrečnou reflexi. Mezi těmito dvěma časovými body probíhá akce, nebo-li samotná činnost, při které člověk pozoruje a vnímá to, co si předem naplánoval.
Jako příklad využití mohu uvést jednoho klienta, který trpěl pocity trémy při prezentacích před svými potenciálními zákazníky. Znáte to, vyschlé hrdlo, zpocené ruce a zrychlený tep. Při stanovení učebního plánu jsme se zaměřili na zostřené vnímání těchto třech projevů jeho vegetativního nervového systému.
V průběhu prezentace měl ve své mysli škálovat tyto tělesné projevy a to mu poskytlo možnost poodstoupení do pozice pozorovatele. Pak šel do akce, kde sledoval sám sebe a na dalším koučovací sezení jsme jeho sebepozorování vyhodnocovali. Uvědomil si faktory, které zhoršují jeho pocity úzkosti (myšlenky, že to nezvládne a dojem, že ho ostatní negativně hodnotí) a rovněž zachytil faktory, které jeho psychiku podpořily (samotná pozice pozorovatele z odstupu a tělesné kotvení přes tužku v ruce). Opakování těchto učebních cyklů a vyvození logických akčních kroků vedlo k jeho lepší seberegulaci a uvolnění trémy. Byl poté schopen svou trému zachytit ve chvíli, kdy se v náznacích objevila, a přijmout ji jako „starého známého“.
Další metodu, kterou můžeme jako kouči pro učení se ze zkušenosti využít, je reflektování, jehož autorem je Mirko Frýba. Reflektovat znamená vést si události před očima, přičemž časové období, které takto reflektujeme, je různorodé. Může jít o koučinkové sezení, celou spolupráci, jeden den nebo například dobu, po kterou jsme pracovali pro určitého zaměstnavatele.
Uvedu zde postup reflektování dne:
Reflexe dne by měla zabrat zhruba 10 minut, a aby se člověk nezamotal do svých myšlenkových konstrukcí a pokračoval stále dál, je zapotřebí určitého soustředění. V případě, že si uvědomí, že myslí na něco jiného, je dobré se vrátit k poslední události a nechat si volně vybavit tu další. Dále je důležité akcentovat, že se nejedná o paměťové cvičení, necháváme volně vyvstávat jen ty zážitky, které nás napadnou jakoby samy od sebe. Po ukončení reflektování se můžeme vrátit k nějaké emočně vypjatější události uběhnutého dne a prozkoumat ji ve své mysli důkladněji, na úrovni našich myšlenek, pocitů a chování. A tady vyvstává skvělá příležitost pro učení se ze zkušenosti! Reflektování slouží jako dobrý nástroj pro úklid naší vnitřní domácnosti i pomocník pro uvědomění si, na čem chceme ve svém rozvoji dále pracovat.
Naprosto každý člověk může lépe využívat svůj potenciál, a to je jedna z věcí, ve kterou pevně věřím. Pomáhá mi to v překonávání překážek jak v osobním životě, tak i při práci s klienty. Učení se z vlastní zkušenosti je vynikajícím příkladem toho, jak lze vytěžit maximum z běhu událostí a je to zároveň i umění se pozastavit, umění rozvíjení vnitřní moudrosti.
Zpřístupňujeme koučink i tam, kde by byl jinak finančně nedostupný.