Vezměme si jako příklad pana AB, výkonného manažera vedoucího menší tým spolupracovníků v nejmenované pojišťovně. Pan AB si pod vedením kouče ujasnil své krátkodobé i dlouhodobější cíle, ví, o co mu jde, a jeho jednání má tedy určitý jasný směr. Když ráno přijíždí do firmy, přehodnotí si své pracovní priority pro daný den. Při vystupování z auta si uvědomí, jak se cítí a že v něm ještě doznívá ranní rozhovor s jeho pubertálním synem. Do práce přichází trochu podrážděný, ale díky povšimnutí si a přijetí svých pocitů se přes ně dokáže snadno přenést. Otevírá počítač a vědomě se rozhoduje, zda v půl hodince času, která mu zbývá do ranní porady, je smysluplné vrhnout se na záplavu emailů nebo zda raději udělá jinou práci, která se za dané časové údobí dá stihnout. Předtím než vstoupí do místnosti, kde na něj čekají kolegové, si krátce povšimne svého mírně shrbeného postoje a do dveří vstupuje vyrovnaně a s dávkou elánu. Je mu jasné, že záměr, který si předem stanovil, nebude jednoduché splnit, očekává určitý odpor ze strany těch podřízených, kteří nemají rádi změny. I ve chvílích vzrušené diskuze si uvědomuje, jak se mu zvyšuje tep a má tendenci zesílit hlas, proto si v odmlkách hlouběji vydýchne, aby získal zpět nutný klid pro setrvání u racionálních argumentů.
Díky sledování toku konverzace se mu podaří dodržet čas porady a vyhnout se tendencím hovořit mimo daná témata. Po poradě se rozhoduje otevřít email. Ano, dalo se to čekat, 35 nových zpráv. Do toho zvoní telefon, asistentka ohlašuje, že volá liniový manažer. Pan AB cítí, jak mu tuhne šíje, to bude zase o řešení potíží, tento kolega nikdy nevolá jen tak. Asistentce sdělí, že se mu ozve do půl hodinky. Chce si dát čas na dodělání rozpracovaných emailů a zkonzolidovat se předtím, než s ním promluví. V komunikaci s kolegou si dává za cíl trpělivěji naslouchat a neskákat mu do řeči, uvědomil si, že má tendenci dělat to pokaždé, když s něčím nesouhlasí. Je pomalu čas oběda, a do konce pracovní doby je ještě tolik úkolů, které čekají na to, až jim bude věnovat svou pozornost. Na konci dne si pan AB před odchodem z práce zrekapituluje, co se mu podařilo a co je potřeba dotáhnout příště. Ačkoliv je konec kvartálu a práce víc než dost, pan AB odchází s pocitem, že ví, co se mu podařilo, a nad čím je potřeba popřemýšlet do budoucna. Je mu jasné, že pracovní satisfakce nepřichází jen s výkonovými výsledky nebo částkou na výplatnici, ale také s tím, co se nového naučil a co mu udělalo radost.
Uvedený příklad ukazuje, jak zvýšené všímání si vlastního prožívání přináší lepší uvědomování si svých motivů, více možností prioritizovat, flexibilně se rozhodovat a vědomě jednat. To v konečném důsledku nesmírně zefektivní čas strávený v práci a přinese lepší výsledky. Osobní satisfakcí z dobrých výsledků se pozitivní spirála změny uzavře, protože to vede opět k větší otevřenosti vůči sobě i druhým, k ochotě na sobě pracovat. Ve všímavém koučinku pracujeme s triádou prožívání-vědění-jednání, kdy se pozornost jak kouče, tak koučovaného soustředí na všechny tři oblasti.
Mindful Coaching je nástrojem, jak se přirozeně a nenásilně vydat cestou změn, od zahlceností úkoly k jasným prioritám, od neproduktivních nudných porad k efektivním, od zmatené komunikace ke srozumitelné a od vnitřního i vnějšího chaosu k vnitřnímu i vnějšímu řádu.
Zpřístupňujeme koučink i tam, kde by byl jinak finančně nedostupný.