TAKÉ SKÁČETE PO LEVÉ NOZE PROTI SMĚRU HODINOVÝCH RUČIČEK?
A co z toho?
Vezmeme-li v potaz Maslowovu hierarchii potřeb, touha po uznání je základnější potřebou než sebeaktualizace a teprve po jejím uspokojení se člověk může plně realizovat. Již odmalička je dítě vedeno tak, že rodiče posilují jeho žádoucí chování pochvalou a trestají to, co se jim nelíbí. V určité vývojové fázi je dítě hodné, protože ví, že je tím potěší. Jsou lidé, u kterých tato fáze účelově hodného dítěte, které tímto získává své odměny, přetrvá až do dospělosti. Jak si uznání zajistí? Obvykle tak činí právě plněním očekávání svých i svého okolí prostřednictvím získávání diplomů a certifikátů, kariérním růstem, zakládáním rodiny či sportovními úspěchy. Jede-li člověk v těchto vyjetých kolejích, škola-hypotéka-první dítě-dovolená (teď už ne v Jugoslávii)-druhé dítě, obvykle někde na konci, kdy už to všechno má, přijde vtíravá otázka. A co z toho? K čemu mi to všechno je?
Tuto krizi často doprovází pocit prázdnoty. Holub už skáče nejen proti směru hodinových ručiček, ale kromě toho ještě přeskakuje z nohy na nohu a dělá dřepy… Pramení-li sny člověka jen z této úrovně, kdy touží po sociální odměně ve smyslu prestiže, pochvaly, statusu, apod., je jeho radost z dosažených úspěchů velmi pomíjivá. K pocitu skutečného naplnění obvykle nevede to, když se člověk řídí podle hesla „co by tomu řekli lidi?“ nebo „takhle je to správně, protože se to tak u nás vždycky dělalo“ a uspokojuje tak skutečné či domnělé požadavky svého okolí. Při mapování snů, tužeb a přání je dobré umět rozlišovat, které z nich jsou diktovány touhou po uznání a sociálními odměnami jako takovými a které jsou bytostně spjaty s člověkem a spadají do sféry sebeaktualizace a sebepřesažení.
Při mapování snů a přání je dobré umět rozlišovat, které z nich jsou diktovány touhou po uznání a které jsou spjaty se sebeaktualizací člověka.
Shrnu-li to z jiného úhlu ohledu, jako kouč nevidím svou roli v tom, abych posilovala křepčení holuba metodami výkonového koučinku. Nějak mě to stále táhne k tomu dávat méně příjemné otázky o účelu a smyslu, objevovat skutečné potřeby daného klienta a dávat tak prostor pro jeho seberealizaci s velkým S.
Mým přáním do dalšího roku pro sebe i pro druhé je, abychom citlivě vnímali smysl a účel svých aktivit, a vědomě se rozhodovali pro takové, které přináší užitek nejen nám samotným, ale i našemu okolí. To nám umožní neposkakovat ve skříňkách, do kterých jsme se nechali dobrovolně uvěznit, ale vzlétnout.
Zpřístupňujeme koučink i tam, kde by byl jinak finančně nedostupný.
