SMYSL A MANAGEMENT: MÁ TO VŠECHNO NĚJAKÝ SMYSL?
PROVOKATIVNÍ AŽ ZAKÁZANÉ OTÁZKY…
- Opravdu chodím do práce jen pro peníze?
- Pokud ano, jsem s tím spokojená(ý)?
- Kdybych si mohl vybrat, co bych dělal za stejný příjem?
- Kolik potřebuji?
- Věřím tomu, co dělám?
- Kde se doopravdy realizuji? V práci nebo někde jinde?
- O co vlastně majitelům jde? Jaké hodnoty najdu v naší firmě? Máme nějaké?
- Jsem přijímán(a) a oceňován(a)?
- Rozumím tomu, co po mě vlastně chtějí?
- Proč to dělám?
- Baví mě to? Proč?
- Podrží mě někdo, když mám potíže?
- Rozvíjím se? Rostu? Učím se? Mám z toho radost?
- Je to tady spravedlivé?
- Můžu do toho mluvit? Poslouchá mě někdo?
- Cítím úzkost a tlak?
- Jsem na sebe, na firmu, na výrobky, služby pyšná(ý)? Proč?
- Kolik času trávím v práci a prací?
- Kdybych mohl(a) začít znovu, jak by to vypadalo?
- Vidím něco za sebou?
- Myslím si, že je vedení neschopné to tady zorganizovat? Proč? Jaká je má role v tom?
- Proč mi kolegové házejí klacky pod nohy?
- Proč nikoho nezajímá to plýtvání tady? Vždyť se to dá udělat jednoduše. Komu jsem to řekl a jak?
- Jsem dobrý nebo nestojím za nic? Řekne mi to někdy šéf? Vyžádal jsem si zpětnou vazbu?
NEBEZPEČNÉ OTÁZKY, ŽE?
Možná nepříjemné, pokud budeme hledat upřímné odpovědi. Sám někdy nevím a pochybuji o motivech, které mne posouvají vstříc nejisté budoucnosti. Pochybovat znamená růst nebo je to spíše předpoklad růstu. Výsledkem pochyb je rozhodnutí a jednání, přestože s nejistým výsledkem. Pochybovat je poctivé a jednat je proto ještě poctivější. O čem jiném je management a práce s lidmi, a vlastně i život samotný? Mohu se také rozhodnout, že setrvám ve svých pochybách a strachu z budoucnosti, ale i tak je to mé rozhodnutí a tomu odpovídá mé jednání (často sebepoškozující, projevující se na psychickém a tělesném ne-zdraví).
Ptám se účastníků kurzu Sebepoznání na motivaci jejich podřízených. „Peníze!“ „Peníze!“ „Peníze!“ Pokládám zvídavou otázku: „Ptali jste se podřízených, proč dělají práci, kterou dělají?“
Odpovědi jsou většinou: „Ne, to je přece jasné, přece pro peníze!“ Zajímavé je, že když jdu za podřízenými přímo a ptám se jich, tak odpovědi jsou „Že mě práce baví!“ „Že má význam!“ „Že vidím výsledek!“ „Že jsou tady fajn lidi!“ „Že se učím nové věci!“ „A taky pro peníze, samozřejmě.“ Všimli jste si předvídání managementu odpovědí podřízených?
Pochybovat znamená růst nebo je to spíše předpoklad růstu.
Proč dělám práci, kterou dělám? Co mi to dává? Nejspíš vás napadnou i další otázky. Možná myslíte na to, že si tyto otázky nekladou všichni lidé. Určitě máte pravdu. Osobní zkušenost mi napovídá, že si tyto otázky spontánně kladou lidé, kteří přinášejí vaší organizaci výkonnost, inovace, klienty, peníze nebo spolehlivost. A věřím tomu, že je užitečné ty ostatní doprovázet k tomu, aby si stejné otázky položili. Možná o ně přijdete, když najdou sami sebe. Možná získáte ty, kteří najdou sami sebe u vás. To budou ti, kteří nedělají práci jen pro peníze. Pojďme si při tom hledání držet palce a přemýšlet, kudy vede „správná“ cesta. Vlastně tisíce cest, protože každý vnímáme smysl toho, co děláme jinak. Tisíce cest, tisíce otázek …
Zpřístupňujeme koučink i tam, kde by byl jinak finančně nedostupný.
